Rozhovor s trenérem Pavlem Grabowskim, který trénuje naše nejmenší svěřence

Pokud stále váháte, zda své dítě přivést na náš fotbalový stadion, a máte v hlavě spoustu nezodpovězených otázek, přinášíme vám rozhovor s Pavlem Grabowskim (na snímku v horní řadě vpravo), který trénuje naše nejmenší svěřence a mnohé otázky rozhovoru zodpovídá. V rozhovoru se můžete dozvědět i něco málo o našem trenérovi našich nejmenších hráčů. Více v následujícím článků.

Co vás přivedlo k trenérskému kormidlu?

1. Nechal jsem se ukecat (lidově řečeno) panem Kobzou.

2. Není tajemstvím, že mám v přípravce svého syna, proto jsem svolil, že Frantovi pomůžu. V tom počtu dětí to sám nemohl zvládnout. Teď se na tom střídáme dokonce tři. Pomáhá nám ještě Lukáš Hawlásek a je se co otáčet. 

Ujal jste se nejmladšího týmu, mladší přípravky. Jaká to je práce s takhle malými dětmi?

Tak určitě zajímavá a taky zábavná. Vždyť ti kluci se učí úplné základní věci - od běhu až po první kontakt s míčem. Ale není to jenom o fotbale. Poznávají nové tváře, poznávají nové kamarády, zjišťují co je to kolektiv a jak se v něm vlastně chovat.

Jak jste spokojený s přístupem hráčů k tréninkům a jejich docházkou?

U tak malých dětí se nedá docházka nějak hodnotit. Je to hlavně o rodičích, zda mají čas nebo nemají. Ti kluci jsou ještě za a) malí na to aby to ovlivnili, b) dost náchylní na nemoci, takže ta absence tam je (záleží na prostředí, v jakém jsou školka, škola atd.). Co se týče přístupu tak si myslím, že ti kluci mají zájem, kdyby je to nebavilo tak prostě nepřijdou. Tady můžu říct, nebo se i pochlubit, že slýcháváme od rodičů i v šatně, že je to baví, takže. Ti malí jsou upřímní a řeknou Vám to narovinu.

Co byste řekl o svém kolegovi v trenérské dvojici, který má nestarost starší přípravku?

Co bych Vám tak řekl. Frantu znám už z žákovských let. Je a vždy byl hodně ctižádostivý, poctivý fotbalista a hlavně velký bojovník. Už jako hráč strašně nerad prohrával, a to se snaží vštěpit i těm klukům. Jako trenér za ty léta získal hodně zkušeností, už ví co a jak. Myslím, že si vybudoval dost velkou autoritu, která přesahuje i hranice albrechtického klubu. Je velká škoda že se rozhodl na čas tuto práci přerušit.

Jaký je rozdíl v trénování malých, začínajících fotbalistu a trénováním těch starších?

Jak jsem se zmínil už výše. Malí kluci se teprve učí základy. To znamená - Učí se co je to rozcvička, jak je důležitá, co je strečink, různé pohybové cvičení, práce s míčem, hry s míčem, snažíme se prostě o to, aby je to bavilo. Samozřejmě nejvíc vyhrává nakonec fotbal na dvě branky. U starších kluků je to jiné. Tam už začínají u toho přemýšlet, takže se dá nacvičovat nějaká ta taktika, střelba, rozehrávka atd.

Obecně platí, že každé dítě je jiné. U začínajících hráčů je velmi důležité určit správný přístup. Na někoho platí přísnost a důslednost, u druhého zabírá pochvala a kamarádský přístup. Jak moc je těžké, tak rozdílné děti trénovat, aby je fotbal bavil a trénink neodradil?

Myslím, že jsme oba (jak já tak Lukáš) spíše kliďasi. Jsme takoví „hodní“ trenéři. Ty malé kluky je třeba chválit, motivovat, i když se jim to nepovede. To je důležité! Samozřejmě to na nás zkouší. Hold se musí zvednout hlas, jinak to nejde. To ale neznamená, že po nich řveme, jinak by tam nikdo nechodil.

V přípravce máte děti mnohdy ani ne čtyřleté. Je těžké jim vysvětlit, co po nich chcete tak, aby vás vůbec pochopily? Mnohdy tyto dětí nevědí, která je levá a pravá?

Přesně tak. Právě proto mně to baví a motivuje. Je radost sledovat, když se jim něco povede, co předtím neuměli nebo se něco nového naučí. Oni z toho mají opravdu radost a pro mě ještě větší.

Práce s tak malými dětmi vás nabíjí nebo spíše vyčerpává?

Sám jsem překvapen. Prostě mě to chytlo!

Dá se tedy říci, že vás trénování baví?

Ano.

U přípravky je důležité zaujmout nejen děti, ale vytvořit i funkční vztah s jejich rodiči. Jak se vám to daří?

Musím zaklepat! Myslím, že žáden problém s rodiči není. Všichni rodiče doprovázejí své ratolesti na trénink, jsou i jejich součásti, takže vidí a vědí, co těm klukům říkáme. Takže žáden problém.   

Velmi časté je pokřikování rad rodičů a okřikování svých potomků při tréninku a při zápase. Jak řešíte tuto situaci? Tolerujete ji nebo vám naopak vadí?

Máme slušné rodiče.

Jak byste hodnotil sebe jako trenéra, které trenérské přednosti na sobě můžete vyzdvihnout a na kterých si myslíte, že byste měl, nebo mohl zapracovat?

Vyzdvihnout není co, a pracovat je na čem. Jsem prostě začátečník.

Máte nějaký trenérský vzor?

Teď to vyhrává pan Vrba, že jo? To co předvádí Plzeň je prostě paráda.

Vy sám jste začínal jako hráč. Kam až jste ve fotbale došel? Kde všude jste hrál?

Tak začínal jsem v Albrechticích. Od žáčků až po muže. Mým vrcholem byly Albrechtice, které v té době hrály divizi. Pak jsem měl střídavé starty mezi Stonavou a Horním Žukovem, kde jsem kariéru i ukončil.

Kdo vás k fotbalu přivedl, kdy a kde jste s ním začínal?

Jako všichni. Venku, ve škole, před barákem, všude. V té době byly jenom dva sporty. A to fotbal nebo hokej. U mě vyhrál fotbal a asi také hlavně proto, že i můj otec hrával za Albrechtice.

Co musí rodiče udělat pro to, aby se jejich dítě mohlo stát fotbalistou Baníku? Co jim může klub nabídnout?

Jednoduše vzít své dítě a přijít k nám. Vybavit jej vhodnou obuvi (kopačky) a míčem a jde se na věc. Baník si myslím má dost dobré zázemí i v této těžké době. Má dvě travnaté plochy, jednu umělou, v zimě tréninky v tělocvičně, takže super. A pořád si myslím nebo vlastně vím, že je to jedna z nejlevnějších mimoškolních aktivit. 

Chtěl bych, jste někdy trénovat třeba i vyšší kategorie (např. dorost nebo muže)? Nebo přípravka je ta správná kategorie, u které byste chtěl zůstat?

Zatím ne. Zatím mi stačí sledovat, jak se Ti kluci snaží, jak se učí, jak dělají pokroky! To je pro mě dostačující!

Na závěr poslední otázka. Maté ambice dotáhnout to někam v trénování?

To je otázka budoucnosti a na tu opravdu neumím odpovědět.

Je skvělé, že i v dnešní uspěchané době, se najdou nadšenci, kteří se ve svém volnu věnují mládeži. Všem vám proto patří dík. Přeji Vám i Vašim svěřencům jen to nejlepší hodně zdraví a radosti z kopané.

admin-maro